Nápad přeběhnout najednou Krkonoše a Jizerky po hlavním hřebenu asi moc nezaujal, takže na startu nad Žacléřem stojíme v červnový pátek v 6 večer jen 2: Kolík a Mišák. Nevadí, alespoň budeme rychlí a a akční. Vybíháme přes Rýchory přes Horní Maršov na Pomezky.

Všude, kde to jde dáváme pivko, milé překvapení je před půlnocí otevřená Jelenka. Na Sněžce jsme chvíli po půlnoci. Po šílené cestě klopýtáme na Špindlerovku, přes Velké kolo kolem Sněžných jam, kde míjíme spěchající dvojku na Sněžku, docházíme na Voseckou boudu. Tady potkáváme kuriozitu: slepého chlapíka, který právě došel z Liberce. Patřil k té dvojce, mají také tradici: Liberec - Sněžka.

Je půlšestá, dáváme sváču, chlapík vyráží do Harrachova. Docela mu to šlape, už jsme ho nechytili. Snídaní dáváme v Harrachově za 100Kč - ól jú ken ýt. Moc se nehodíme mezi navoněné německé důchodce, kteří v bílých košilých ládují snídani. Rozdíl se ještě zvětšuje, když zouvám kecky. Zanedlouho překračujeme hranice Krnapu a vstupujeme do Jizerek.

Cesta vede dál na Jizerku a odtud na Smědavu, dál pak přes Kristiánov, Novou louku do Mníšku a Oldřichova, přes Frýdlantský špičák do Frýdlantu. Přes Frýdlant jdeme ještě asi 3 km, prostě už psycho. Docházíme na náměstí do hospody U koně, kde už sedí část příbuzenstva a vítá nás. Konečně dáváme vytoužené cílové šestipivo!

Je sobota půlnoc, v nohách máme 110 km, celkem nám to trvalo přesně 30 hodin.

Kolík, Míšák, červen 2003