Duatlon Smrti 2011

8.října 2011 se v horské osadě Horní Maxov konal již 18.ročník závodu na horských kolech a v běhu – Duatlon Smrti.

Nutno říci, že letošní ročník opravdu dělal čest svému jménu a v některých okamžicích závodu by někteří účastníci rádi uronili i slzičku, kdyby se z ní ovšem v zápětí nestala kroupa…

Počasí před startem je lehce katastrofální – po celonočním lijáku již pouze slabě prší, teplota kolem 5st.

Po několika kapitulačních návrzích peloton startuje v 10:20.

V Josefově dole jsou všichni skrz na skrz mokří, na Jizerce začínají padat kroupy, u Předělu sněží a fouká silný vítr. Při 10ti kilometrovém sjezdu do Libverdy zažívají závodníci pocity pasažérů potápějícího se Titaniku, je slyšet tlumené nadávky a skřípání zubů. Poprvé se všichni těší na nekonečný výjezd na Hřebínek, nemohou se dočkat rozehřátí v tomto jindy nenáviděném stoupání.

Díky dlouhodobému dešti v předchozích dnech zmizelo v Hejnické části závodu dokonce i značení na silnici, bikeři tudíž putují po třech různých, ale přibližně stejně dlouhých variantách sjezdu na severní stranu hor.

Na běh vyráží po kole na prvním místě Hermann se Žendou a toto pořadí vydrží až k Jizeře, ze zadních pozic ale útočí Kolík s Dawsonem a obsazují drtivým závěrem první dvě místa na bedně. Zdenál platí nováčkovskou daň, po několika nasměrováních se definitivně ztrácí v lesích nad Josefovým dolem a doráží těsně po setmění na základnu, bohužel bez dosažení Jizery.

Jirka Polák absolvuje svojí tradiční sólovou noční pouť na Jizeru a závod končí přímo u Yettiho.

Po slavnostním vyhlášení a předání Tigi-Shu trik a upomínkových předmětů se všichni odebírají na závěrečné hodnocení k Yettimu.

Všichni se shodují, že horší počasí již být nemohlo a tak se již nyní těší na příští ročník. Jak vidno, tak lze Duatlon Smrti absolvovat za každého počasí.

Na ročník 2012 se na startu těší Hermann