Tradice Christmas Snow Bivak vznikla v roce 1987 na střední škole. Tenkrát jsme považovali za naprostý vrchol extrému přenocovat v prosinci venku. Bohužel zimy vypadaly jako v posledních letech, takže po sněhu nebyla ani památka. Byl to většinou spíše "bivak" než "snow bivak. Jako datum se vždy periodicky opakoval některý z posledních víkendů před Vánocemi, jednou nám dokonce Christmas zasáhl až do Štědrého dne. V letech 1987 - 2007 nakonec proběhly všechny Christmasy, i když velmi často za velkého nesouhlasu partnerek a později manželek. Přes všechny překážky, které nám dámy kladou, se podařilo tradici udržet. Mezi cíle Christmasů patřila místa jako Český ráj, okolí Berounky, okolí Střely, Krkonoše, Máchův kraj, Česko-saské Švýcarsko, České středohoří....Vzhledem k tomu, že se žádná kronika nikdy nevedla a až do nedávna bylo zakázáno z pragmatických důvodů pořizovat fotodokumentaci, tak existují Christmasy pouze ve vzpomínkách účastníků. Lze však potvrdit, že cíl předvánoční akce byl vždy splněn: zbavit se klasického vánočnho stresu. I když zvláště v posledních letech byly antistresové prostředky jednotvárné a specifické.

Ke 20. výročí jsme se nakonech rozhodli pro túru v Krkonoších na skialpech. Vyrážíme ve čtyřech z Prahy ve složení Kolík, Mišák, Cottage a metalový strýc Karel. Poslední jmenovaný je poprvé na skialpech. První noc trávíme na Slunečné, se sněhem to není nic moc, začíná až nad 600m.

Druhý den se budíme do nádherného inverzního rána. Teplota je kolem nuly, kvalita sněhu perfektní, azuro a dole pod námi je patrná deka z mraků. Postupujeme po cestách na Tetřevky, stavíme na Lesní, pak ještě na Lyžařské, Výrovce až dorážíme za tmy na Luční boudu. Přes den je naprosto ideální počasí, v noci svítí měsíc těsně před úplňkem, nebe je plné hvězd. Na Luční dáváme guláš a padá nápad využít nádhernou noc a vyrážíme na Sněžku. Jenom Cottagemu se to nezdá jako dobrý nápad a utíká se zahrabat.

Výstup na Sněžku je v pohodě, jdeme bez čelovek. Viditelnost široko daleko do kraje je špičková. Dvacet minut po půlnosi stojíme na vrcholu. Zkoušíme ještě marně polskou boudu,děláme pár fotek a pádíme dolů.

Již z dálky vidíme Cottageho blikající čelovku. Využíváme vyfoukaných děr kolem smrčků, vaříme čaj a kolem druhé jsme ve spacáku.

Ráno se opět budíme do špičkového rána. Příjemná teplota, azuro. Vybíháme na Luční horu a na Výrovce dáváme snídani. Potom mastíme nazpátek přes Lišku, Tetřevky na Bohnišky, kde máme auto.

Dvacáté výročí Christmasu dopadlo výtečně. Prázdé hory, skvělé sněhové podmínky, exkluzivní počasí, suprové podmínky na bivak a ještě jsme se skvěle prošli.

 

EPILOG:

V 7 hodin večer po návratu volá Mišák, prý jak mi je. Jemu je zcela zle. Vzhledem k tomu, že jsme až na závěrečnou bagetku jedli celý víkend to samé jídlo a pili to samé pití, bude to něco specificky Mišákovo. V 11 večer volá máma - Mišák je po operaci. Prý akutní zauzlení střev. Leží na Karláku. Tak snad se z toho rychle vykřeše. Po loňském prosincovém lavinovém extempore letošní zauzlená střeva - to by už fakt mohlo stačit.

 

 

23. prosince 2007, Kolík, Cottage, Mišák a metalový strýc Karel