Oetztal 12/2006 - Moje první a poslední skialpy v sezóně 2006/2007 Tisk Email
Napsal uživatel Michal   
MONDAY, 03 DECEMBER 2007 22:51

Tuhle sezónu nebyl vůbec v žádný sníh. Plánujeme naši první akci v sezóně. Vyrážíme do Oetztálek, jsou dost vysoko, tak tam snad nějaký sníh bude. Plánujeme vyrazit z Obergurglu na chatu Langtalereck Htt. Odtud po ledovci Langtaler, u Hochwilde přejít na ledovec Gurgler Ferner a na chatu Hochwilde Htt. Pak kolem Karles Sp. přejít na ledovec Schalfferner a sjet k Martin Busch Htt. Pak do Ventu a autobusem k autu. Předpověď počasí byla úplně bez chyby, lavinová předpověď nulová. Pro tuto oblast ani nebyla vyhlášena.

Cesta na Langtalereck šla perfektně, trochu málo sněhu, ale nálada super.

foto (Myšák)

foto (Tenis)

 

Winterraum na Langtalereck Htt úplně bez chyby.

foto (Myšák)

 

Druhý den pokračujeme směrem na Hochwilde.

foto (Tenis)

 

Sjezd z Hochwilde byl vzhledem k sněhovým podmínkám super.

foto (Tenis)

 

Ráno vyrážíme směrem na Martin Bush Htt.

foto (Pavel H)

 

Pak stoupáme na hřebínek. Je to náš poslední výstup. Z hřebínku je to jen mírně z kopce až na chatu. Na lyžích jdeme až ke skalkám. Tam lyže sundáváme a nadáváme mačky. Přes skalky je to takové jednoduché mixové lezení. První jde Bubák, pak já. Tenis a Pavel jsou ještě pod skalkami. Trochu se ve výstupu flákali. Přelezu skalní práh. Bubák je někde nade mnou. Přechází do sněhového pole. Jen to přejít a nandáme zase lyže a dojdeme až nahoru. Pak se ale ozve charakteristické "KŘACH" a podívám se nahoru. Bubáka jsem nikde neviděl, ale to co vidím mě donutí ke skoku do žlabu vedle skal. Pak už jenom pádluju ve sněhu a snažím se udržet nahoře. V každé knížce o horách se píše, že člověk má v lavině plavat. To je určitě pravda a člověk to dělá úplně intuitivně.

Barevné tečky ukazují naši pozici před a po. Žlutá tečka (Pavel) lavinu ustál pod kamenem; zřejmě slušný oddíl.

foto (Tenis)

foto (Pavel H)

 

Když se sníh zastavil tak vidím, že se ve sněhu válíme jenom tři. Pak naštěstí zjišťuji, že Pavel se ani nehnul z místa a je pořád nad námi. Na moji otázku, jestli jsme všichni v pohodě, Bubák jenom sprostě nadává. Jeho noha mu leze z přezkáče v divným úhlu. Na nic nečekáme a voláme pro Bubáka vrtulník. Je tam dost blbý signál ale nakonec se asi na podesáté domluvíme.

foto (Pavel H)

foto (Pavel H)

Vrtulník dorazil asi za 20 minut. Nejdříve nad námi zakroužil, pak odletěl na blízký skalní hřeben a tam přistál. Jednoho si pověsili pod sebe na lano. Přiletěli zpátky k nám a berou na laně i Bubáka. My sebereme zbylé věci a jedeme k vrtulníku. Tam se ještě rychle domluvíme kam Bubáka odvezou. Domlouváme i odvoz pro nás. My ostatní jsme sice relativně v pohodě, ale jsme dost potlučený, já mám lyže zlomený a Tenis je vlastně nemá vůbec. Záchranáři nám řeknou, ať počkáme na místě, že pro nás někoho pošlou.

foto (Pavel H)

Asi za hodinu dorazí vrtulník. Jsou to místní policisté z údolí. Je to trochu znát, že v horách asi moc nelétají. Jednak nás asi hodinu v tom údolí hledali, i když ta lavina snad byla nepřehlédnutelná. A taky na tom skalním hřebeni přistávali asi na třikrát. To nám v tu chvíli vůbec nevadilo. Odletěli jsme na parkoviště a přistáli hned vedle našeho auta. Pak jdeme na policejní stanici celou věc zaprotokolovat. Výslech trval asi hodinu. Nakonec i policisté uznali, že jsme snad neudělali žádnou chybu. Nejvíce policii zajímalo, kdo akci zorganizoval. Trvalo nám dost dlouho, než jsme jim vysvětlili, že nikdo.

Pak nasedáme do auta a jedeme za Bubákem do nemocnice. Ten je už po operaci nohy a prý bude všechno v pořádku.

foto (neznámý laborant)

Sami se taky necháme zrentgenovat. Téra nám zatím sehnala poblíž penzion. Tam se ubytujeme a jdeme rovnou do hospody se trochu uklidnit. Noha mě bolí jako blázen, tak na pokoji aplikuji led, brufen a fernet.

foto (Tenis)

 

V hodnocení této akce se pořád ještě nemůžeme shodnout. Jsou zde dva zcela odlišné názory; podle někoho jsme měli smůlu, podle jiných štěstí. Naše štěstí bylo určitě v konzistenci sněhu, který se na sebe nenabaloval, ale naopak, postupně zůstával na svahu. Díky tomu jsme se zastavili ještě na svahu všichni na povrchu, a neskončili na dně údolí, pod větší vrstvou sněhu.

Praktické body na závěr:

  • To, že je nulové lavinové nebezpečí neznamená, že laviny nepadají.
  • Je pravda, že jsme viděli ve svahu menší odtrh. Naše úvaha ale byla zhruba následující; už minimálně čtyři dny nesněžilo a sníh bude tedy kompaktní. Z toho žlabu kouká spousta kamenů a sníh bude s tímto nerovným povrchem ještě lépe spojen. A už jsme přece šli o dost horší žlaby. Tato úvaha se ale ukázala zcela mylná.
  • Určitě je lepší si dopředu zjistit telefon na místní záchranáře. Univerzální číslo 112 nefungovalo.
  • Pojištění přes Alpenverein fungovalo perfektně. My jsme cestu vrtulníkem do údolí nemuseli řešit, policie létá v Rakousku zadarmo.
  • I když se nám třem nic nestalo, po opuštění policejní stanice se spustila oficiální mašinérie. Policie informovala konzula, konzul českou policii a ta předala našim rodičům docela zmatenou informaci. Do dvou hodin po opuštění policie už bylo info o lavině na českých webech.
  • Hlavně neplánovat skialpové túry podle mapy KOMPAS. Ty modré čáry, údajně zimní skialpové cesty, musel někdo kreslit bez úplné znalosti konkrétního terénu. Nestalo se nám poprvé, že nás v takto značené lyžařské cestě překvapilo lehké lezení popřípadě slanění.