Skialp na Damavándu, Irán, únor 2003 Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
FRIDAY, 05 OCTOBER 2007 22:55

Cíl expedice je od počátku zcela jasný: pokusit se o český prvosjezd nejvyšší iránské hory a asijské sopky Damavánd 5671m. Akci připravujeme celý rok a 25. února 2003 v brzkých ranních hodinách vystupujeme na teheránském letišti. Základnu si zřizujeme v hotelu a první den se snažíme dostat k nějakým informacím nebo mapám. Což není vůbec snadné, pravděpodobně nic takového ani neexistuje, nejlepší materiál, který máme je nákres na ubrousku od místního horolezce Fariborze a pohlednici Damavándu. Nakonec se nám daří sehnat panoramatickou spíše orientační mapu, alespoň něco.

Na aklimatizační výlet vyrážíme do lyžařského střediska Šemšak 2600m. Počasí moc nepřeje, je velká oblačnost a pořádně sype. Těsně před vjezdem do střediska přistává před autem lavina, persky "bahmán". Tato příhoda nás staví do reality, bude potřeba si dávat pozor. Zbytek cesty musíme absolvovat pěšky, cesta bude zavalena až do rána. Díky nevoli počasí se realizujeme na místních sjezdovkách. Čas jakoby se zde zastavil, vybavení i technika jsou z 80. let, kdy bylo lyžování prohlášeno za kapitalistickou zhýralost a zakázáno. Před lety bylo opět legalizováno a k návštěvě láká bilboard iránského duchovního vůdce Chameneího "Lyžování podporuje ducha i tělo a proto ho doporučuji". Avšak se všemi pravidly, takže fronta na vlek je rozdělena na dámskou a pánskou, aby nemohlo dojít ke smíšenému obsazení kotvy na šlepru. Po 2 dnech se vypravujeme na 2 denní túru do dalšího střediska Dizin, po několika hodinách však obracíme. Počasí je pořád špatné a soutěska je občas zavalena lavinami. Nechceme riskovat a tak se vracíme na vleky. Po 4 dnech odjíždíme nazpátek do Teheránu, kde přebalujeme a vyrážíme za hlavním cílem expedice.

Ráno nasedáme do objednaného taxi a přemísťujeme se asi 200km od Teheránu na západ přes Polur, kde odbočujeme a vyjíždíme do městečka Reineh. Zde přesedáme do terénního auta, které nás vyváží až na hranici sjízdnosti do výšky 2000m. Nasazumeme lyže a do večera se dostáváme do Gosfan Sarah 3200m. Je to několik budov, které v létě slouží jako salaše a výchozí místo. Až sem se dá v létě dojet autem. My zde přespáváme a ráno za pěkného počasí vyrážíme. Odpoledne se počasí kazí a ve vánici dorážíme na bivak ve výšce 4150m. Je to studený temný betonový tunel, ale sláva za něj. Záhrab by se tu dělal špatně, sníh je většinou sfoukaný. Asi po hodině doráží z vrcholu trojice tureckých horolezců a nevypadají moc dobře. Počasí jim dalo dost zabrat. Jeden z turků kňučí celou noc, výška mu evidentně nedělá moc dobře.

Ráno se probouzíme ve 3:30 a venku zuří větrná bouře. Padáme nazpátek do spacáků. V 7:00 zjišťuji, že se situace vylepšila. Je větrno, ale modro, takže vyrážíme. V 8:00 jsme v lyžích a valíme nahoru, od 4800m na mačkách. Bohužel máme zpoždění 3 hodiny. V 5200m u vrcholového plata odkládáme lyže a jdeme dále bez nich. Není tu již žádný sníh, vše je sfoukané. Nedostatek kyslíku občas ještě vylepší fumaroly, které fouknou do tváře trochu té sopečné síry. V 15 hodin jsme konečně na vrcholu. Je silný vítr a mráz, kolem -40°C. Necítím palce u nohou, je zřejmé, že bude problém. Fotíme a rychle mažeme dolů.

Od západu se blíží kupovitá mražna, která doráží na Damavánd v 16:30, kdy jsme u lyží. Strhává se sněhová bouře. Zkoušíme nasadit lyže a po pár obloucích je zase sundaváme. Sníh je nafoukán ve žlebu a hrozí utržením. Radši dáváme lyže na bágl a sestupujeme po svých. Mě po nějaké chvíli praská mačka, sestup po oledněné skále bez mačky je zážitek. Padám pořád jako hruška, asi své také přidává výška. Šimon mi musí vzít lyže, mám toho plný brejle. V 4800m znovu zkoušíme lyže a již za tmy sjíždíme posledních 600m - spíše stylem, hlavně ať jsem dole. Do bivaku dorážím jako poslední v 19:30 a jsem totálně grogy. Mířím rovnou do spacáku, je zřejmé, že prsty u nohou se hned tak nevzpamatují. Celou noc se mi zdá o tom, že si doma zbuduji obrovský krb a u něj budu sedět už navždy.

 

Ráno je jak na potvoru krásně, naštěstí i já jsem regeneroval, takže si mohu užít 2000m dlouhý sjezd nazpátek na silnici, po které se pěšky dostáváme nazpět do Reineh. Místňáky se ještě necháváme zlákat na koupel v Hot Springs, což jsou termální lázně po orientálsku. Je zřejmé, že středisko za šáha zažilo lepší časy. Je to rozdíl jako Špindl v roce 1980 a dnes. Omrzliny v 50°C vodě je další z nezapomenutelných zážitků.

Odpoledne se vracíme taxíkem do Teheránu. Druhý den vyrážíme s Fariborzovými dcerami do lyžařského střediska Točal, které je přímo nad městem. Ze severního okraje města nás vyváží lanovka do výšky 3500m, kde je nádherná lyžovačka. Sjezdem z několika okolních vrcholků zakončujeme naší iránskou expedici. Večer ještě absolvujeme večeři v kurské restauraci s Fariborzovými a návštěvu slavného teheránského bazaru. Druhý den balíme a hajdy domů.

Potěšilo nás, že ČHS ohodnotilo náš sjezd ve výstupu roku "Cestným uznáním".

PRAKTICKÉ:

  • výstup na Damavánd lze provést ze všech světových stran. V zimě se na něj chodí právě od jihu. Na svahu Damavandu jsou ve výšce zhruba 4100m bivaky od severu, západu a jihu.
  • mapy Damavandu jsou téměř nedostupné. Chodí se podle pohledu. Výhodou je, že je možné se držet lávového hřebene a ten vždy vede k vrcholu. Za pěkného počasí je jižní bivak od Gosfan Sarah vidět.
  • pod Damavánd je nejlépe se dostat taxíkem, z Reined se do Gosfan Sarah lze dostat během 5 - 6 hodin pěšky
  • nejlepší doba pro výstup na lyžích je duben, počasí je stálejší. Do Gosfan Sarah 3200m se ale musí bez lyží