Autem se dostáváme až na parkoviště u penzionu Barenbad. Po kilometru se dostáváme na sníh a stoupáme zprava na přehradu. Po ní přecházíme do tunelu a za ním pokračujeme po vrstevnici ve svahu nad přehradou až k údolí pod Plauenerhtt. Tady zahýbáme nahoru na sever a po stoupání 500m se dostáváme pod úzký kuloár uprostřed čela významného kotle, kterým se bez lyží dostáváme nad 100m vysoký skalní práh. Tímto místem je vhodné v jarních měsících do 11 hodin, než se do něj opře sluníčko. Jinak hrozí změknutí sněhu, který komplikuje výstup a hrozí sesuv lavin z horní části kuloáru. U horního hrdla kuloáru sledujeme patrnou prasklinu ve sněhu, takže naše kalkulace projít tímto místem co nejdříve byla správná.

Dále pokračujeme nahoru, vstupujeme na ledovec Kuchelmoos kees a kolem pěkných seráků na JZ svah hřebene ReichelSp. V Z sedle sundaváme lyže a na mačkách zdoláváme posledních 100m. Zdola vypadá vrcholová partie obtížně, je to ale pohoda. Mačky a cepín jsou ale nutnou výbavou.

Sjíždíme po perfektním podkladu na plato směrem na západ a po mírném stoupání se dostáváme do sedla 3125m pod Kuchelmooskopf 3214m, na který vystupujeme. Cesta je místy zajištěna fixním lanem, mačky a cepín nutné. Z vrcholu i díky počasí opět famózní výhledy.

Ze sedla se dostáváme na Zillerkees a po něm sjíždíme prostředkem po východní straně výrazného skalního bloku vybíhajícícho do ledovce dolů. V této pasáži je nutná opatrnost, protože jsou zde velké trhliny. Pod 2500m je ze sněhu břečka, sjezd je o nervy, lyže i nohy. Navíc mě zlobí vzko i brzdy, takže sranda. Stylem "hlavně ať jsem dole" se dostáváme zpět k přehradě a odtud cestou výstupu zpět k autu.

Je to 1-denní super docela náročná túra v pěkných divokých Zillertálkách. Doporučuji za dobrých podmínek a spíše na jaře.

Kolík, Šimon, jiný den také Dav a Herman

duben 2007