ISLAND 2021 Tisk Email
Napsal uživatel Kolík   
MONDAY, 03 JANUARY 2022 17:50

 

Den 0.:

Kontroly na letišti (registrační formulář a očkování) proběhly pouze v papírové podobě a bezproblémově. Čekání na let jsme si zpříjemnily pobytem v letištním salónku. Let měl zpoždění pouze 30 minut, inu OK.

Den 1.:

Na letiště v Keflaviku jsme přiletěli přibližně v 1.30 místního času (časový posun – 2 hodiny). Ve 2,00 jsme už po všech kontrolách vysypaní před letištěm, kde nás vyzvedávají z autopůjčovny. Půjčujeme si ne úplně levný (jsme ale rádi, že vůbec nějaký) vůz Subaru Grand Vitara. Po poučení, co vše musíme a hlavně nesmíme, vyrážíme na první ubytování do Keflavik Micro Suites, cca 10 minut autem od půjčovny. Ve 3.00 už ležíme v posteli.

Probouzíme se po deváté hodině, snídáme připravený jogurt z ledničky a vydáváme se na cestu do Reykjaviku. Zde parkujeme na pobřeží mimo centrum, nacpeme se v přístavním stánku s nálepkou Tripadvisoru Fish and chips a pokračujeme směr centrum, procházíme až ke kostelu Hallgrimskirkja a vystoupáme na věž. Je krásně slunečno, výhledy na město jsou nádherné. Odpoledne město opouštíme a vydáváme se k ulovení toho nejlepšího z Golden circle. První zastávkou je národní park Pingvellir, kde se trhají dvě tektonické desky- severoamerická a evropská (ročně odstupují o 1-18 mm). Jsou zde obrovské trhliny s řekami a tůněmi, s vodopádem Oxarárfoss. Nachází se tu taky nejstarší islandský parlament a zároveň jeden z nejstarších parlamentů světa Alpingi, který byl založen již roku 930 n.l. Po prohlídce se přesouváme dále na východ k vulkánům Geysir a Strokkur. Vzhledem k pokročilé večerní hodině zde kempujeme a k vulkánům se vydáváme pěšky až po večeři. Vulkán Geysir již vodu nechrlí, zato Strokkur, tryská až do výše 20 metrů každých přibližně 10 minut. Podívaná je to nádherná, kocháme se zblízka, zdálky, ze shora, obcházíme ze všech stran až do té doby, než usoudíme, že je čas jít spát.


Den 2.:

Vstáváme do hezkého rána, balíme a přesouváme se k 10 km vzdálenému vodopádu Gullfoss. Je překvapivě obrovský, nádherný, fotíme, kocháme se duhou. A když se nasytíme pohledy ze všech stran, nasedáme do auta a valíme cestou necestou (doslova) do hor. Parkujeme před brodem v Landmannalaugar, zbytek do kempu- cca 700m jdeme pěšky. Nejsme si úplně jistí, že by naše auto zvládlo poměrně hluboký brod a rozhodně to nechceme riskovat. Stavíme stan, obědváme párky, které jsme sice včera i večeřeli, nicméně vidíme jako nutnost zbytek balení dojíst, jsme překvapeni příjemnou teplotou a pálícím sluníčkem, ve stanu by párkům určitě nebylo dobře. A následně ani nám. Po obědě, což je v našem případě po delší cestě autem až v půl čtvrté, se vydáváme na výlet směrem k vrcholu hory Brennisteinsalda, který záhy dobýváme (840 m.n.m.). Jsme rozběhnutí a nemáme pořád dost, tak se rozhodujeme dobýt ještě jeden vrchol a pod kopcem se stáčíme do vedlejšího údolí na kopec Bláhnúkur vysoký 943 m.n.m. Cestou nás čeká brod s neskutečně ledovou vodou přes malou horskou říčku. Pěkně z toho bolí nohy. Teda mě, Tom je dost v pohodě. Jsem prostě citlivá žena. Následně nás čeká tak prudký kopec, že mám pocit, že přepadávám dozadu. Zase mne zachrání můj muž hrdina a pak už cesta ubíhá bez problémů, cesta z kopce dolů ještě lépe. V kempu se za výkony odměňujeme nekřesťansky drahým pivem a neskutečně fantastickou lázní v horké horské přírodní tůni za pokřiku přibližně dvaceti Čechů přicestovalých s Adventurou.


Den 3.:

Po noci, kdy jsme měli pocit, že nás vítr odnese i se stanem, se probouzíme do polojasného dne, který se během dvou hodin promění v jasný a slunečný, i když hodně větrný. Máme naplánované dvě spojené túry přes Háaldu (1128 m.n.m) a Nordumáhur k úchvatnému obrovskému sopečnému kráteru s jezerem Ljótipollur. Na zpáteční cestě odpočíváme, usínáme na slunci, které pálí a pálí. No, i z Islandu Tomáš přijede jako černoch. Večer nás čeká opět zasloužená odměna ve formě přírodních lázní. Potkáváme další dva mladé Čechy, koncentrace krajanů je až neuvěřitelná.


Den 4.:

Úplně přestalo foukat. Ale taky už nesvítí sluníčko. Zatím neprší, tak snídáme, balíme stan a vydáváme se k autu. Cestou na cestě necestě F208 nabíráme dva stopaře. Světe, div se, ty dva mladé Čechy ze včerejších lázní. Jedeme celkem štreku, tak povídáme a cesta moc hezky utíká. Míříme směr Skógar a Vík, stejně jako ti dva. Po společném shlédnutí vodopádů Seljandsfoss měníme naše plány pokračovat po Ring road (Route 1) na Skógar a vypravujeme se s mladými trajektem na ostrov Vestmannaeyjar pozorovat jedinečné kolonie puffins- ptáků papuchalků severních V dešti je nacházíme až pomocí taxi, které nás dopraví na správné hnízdiště. Jsou úžasní. Pak se opět taxíkem vracíme zpátky do města, zbytek času do odjezdu zpátečního trajektu vyplňujeme prohlídkou „Pompejí severu“ V roce 1973 zde sopka vychrlila lávu, která zatopila část města. Po návratu trajektem už jenom za hustého deště přejíždíme do hotelu Kverna pod vodopád Skógafoss, večeříme typické islandské jídlo (zapečenou rybu s bramborem a sýrem), dáváme jednu rundu sauny, jacuzzi a po nasycení láhví vína a pytlem buráků jdeme spát.


Den 5.:

Po propršené noci vstáváme opět do deště. Vychutnáváme skvělou snídani, která nabídla snad vše, co jsme si přáli. Po snídani se pakujeme a přesouváme se o něco málo desítek metrů blíž k vodopádu Skogafoss, kolem kterého stoupáme dále údolím, které je zcela zaplněné nádhernými vodopády. Údolí je dlouhé cca 9 km, my jsme si cestu zkrátili pouze do poloviny a pak jsme se vrátili k autu. Jednak vůbec nepřálo počasí a za druhé jsme měli před sebou poměrně dlouhý přesun autem po Ring road. Další naší zastávkou byly útesy Dirnhólaey s koloniemi papuchalků, ptáci ale nebyli tak hezky vidět jako na ostrově, viditelnost v dešti je opravdu mizerná. Další zastávkou byly čedičové varhany před Víkem nesoucí název Reynisdrangur., kde potkáváme fotící se novomanžele. Nevěsta má krásné dlouhé krémové šaty s krátkým! rukávem. Obdivujeme její otužilost, přičítáme jí mládí a lásce. Ale obdivujeme také krásu černých čedičových útesů. Ve Víku doplňujeme palivo, dokupujeme zásoby jídla a vybavujeme se též ve speciálním obchodě pivem a vínem. Poslední dnešní zastávkou je Kirkjubaejarklaustur. Na pumpě požíváme hambáč a navštěvujeme Kirkjugólf, což jsou čedičové sloupy vyhlazené do roviny a vyspárované mechem-zcela přírodní úkaz. A úplně poslední dnešní atrakcí jsou vodopády Systrafoss a jezero Systravatn na jejich vrcholu. Pak už jen zpátky dolů a hledáme ubytování. To nakonec nalézáme úplně náhodně přesně v místě, kde Tom s kluky přenocovali během skialpového výletu v roce 2016. Tedy asi o 20 m více vlevo, kluci spali v krásné dřevěné chatičce, my spíme v útulném hostelu. Toto místo se nachází kousek za ledovcovými splazy Skaftafellsjokul a Svinafellsjokul a jmenuje se Vesturhus. K večeři si obložíme talíř, popijeme víno, pokecáme s dalším hostem Němcem a jdeme spát.


Den 6.:

Vstáváme poklidně, ale bohužel do deště. Do auta přibíráme včerejšího Němce, který chce svézt. Před odjezdem ještě obdivujeme společně místní kostelík. Pak se přesouváme dále na východ. Naše první velká zastávka dne je v místě, kde se ledovcové kry z největšího islandského horského ledovce Vatnajokul dostávají až k mořskému pobřeží. Jsou úchvatné, obrovské, úplně modré. Hrůzu ale budí fakt, že každý rok ledovec ustupuje o 500 m! Ale je to krása-prostor plný modrých ker, ledové řeky ústící do moře, nádherné pobřeží se spoustou ptáků.

Pokračujeme do městečka Hofn, kde vysazujeme Němce Benedikta v hostelu a obědváme v malé velmi příjemné restauraci jménem Lips, můžeme jen doporučit. Dále východním pobřežím projíždíme už téměř bez zastávky, je stále hnusně, prší, fouká, je mlha, psy by nevyhnal. Ani krásné „údolí vodopádů“ na silnici č.95 se nám z mlhy nevynoří, občas je i problém najít, kudy cest horami vlastně vede. Míjíme největší město východu Egilsstadir, kde konečně počasí dostává rozum. Když se ubytováváme v malém kempu ve Skjoldólfsstadiru, je už docela hezky. Stavíme stan a využíváme ke koupeli místní vířivku. Prohřátí v teplé vodě je po propršeném dni balzámem pro tělo i pro duši.


Den 7.:

Ráno je krásné, budí nás slunce! Balíme stan a vydáváme se do kaňonu Studlagil na řece Jokla. Parkujeme u vodopádu a vydáváme se na 2,5 km dlouhou cestu k soutěsce. Soutěska naprosto předčila naše očekávání, břehy divoké řeky lemují krásné čedičové sloupy. Dá se sejít i dolů do soutěsky, čehož využíváme. Kocháme se zde opravdu dlouho. Další zastávkou po odbočení z Ring road je vodopád Dettifoss a jeho menší brácha Selfoss na řece Jokulsá a Fjollum obrovské, ohlušující, plné kalné vody, ale nádherné. Nachází se na počátku skalního kaňonu Asbyrgi, který už ale bohužel nezapadá do našeho cestovního plánu. Sem se budeme muset ještě vrátit, nyní ho vynecháváme. Poslední destinací dnešního dne jsou všechny přírodní krásy klem jezera Mývatn. Přijíždíme nad jezero z východu a dojíždíme k vyhaslé sopce Krafla, na jejíž patě je postavená geotermální elektrárna. Západně od Krafly je rozsáhlý prostor, kde se vulkanické trhliny znova otevřely mezi lety 1975-1984 a chrlily takzvané „mývatnské ohně“. Pak se přemisťujeme ke kráteru sopky Leinhjúkur, okolí procházíme, objevujeme spoustu menších kráterů, obdivujeme sirné pole i smrduté sirné bublající prameny.

Na opačné straně od Ring road se nachází Hverir, měsíční krajina s bahenními sopkami, sloupy páry a kouřícími fumarolami. Zde bych rozhodně nechtěla zakopnout a v bahně se vykoupat. Ale touha po koupání v nás je dlouhý den bychom chtěli zakončit v legendárních přírodních koupelích v Mývatnu. Díky kovidovým opatřením je však snížená kapacita lázní, proto se musíme objednat až na 19.30. V mezičase nalézáme hezký kemp Vogahraun, stavíme stan a večeříme pizzu od Čechoslováků, kteří pizzerii v kempu provozují. Čekání na koupel se vyplatilo, voda je krásně teplá, vypadá jako mýdlová, je úplně bílá, lehce viskózní. Trávíme zde minimálně 1,5 hodiny, než se cestou přes jeskyni Grótagjá zatopenou horkou vodou vracíme zpátky do kempu a uléháme ke spánku.


Den 8.:

Vstáváme do slunečného rána, balíme, rychle snídáme a „vybíháme“ sopečný kráter téměř nad kempem Hverfell. Není ničím příliš zajímavý, snad jen svou dominancí v krajině. Pak objíždíme jezero Mývatn po směru hodinových ručiček a opět se napojujeme na Ring road. Druhou zastávkou je vodopád Godafoss. Překvapil, stojí uprostřed krajiny, kde by ho nikdo nečekal. A pak už spěcháme do Akureyri, odkud chceme ještě za hezkého počasí vyrazit na horskou túru. Po krátkém hledání výchozího bodu nad městem vyrážíme směr vrchol Súlur a další vrcholy ležící na vercholové trase směrem k nejvyšší hoře jednoho z islandských okresů Kerling. Na Súlur (1213 m.n.m.) je to přibližně 5 km do koppce. Zdoláváme za 2 hodiny, pak si přidáváme ještě druhý vrchol na hřebeni a stejnou cestou se vsdáváme zpět k autu.Máme o tak akorát, při zpáteční cestě začíná pršet. Zbaběle proto hledáme na přenocování ubytování v hotelu nebo hostelu. Přibližně 4 km od centra Akureyri nacházíme hotel Kjarnalundur, je hezky umístěný v lese na svahu nad mořem. V Akureyri si dopřáváme úžasnou večeři a krátkou prohlídku krásného starého města.


Den 9.:

Ráno už neprší. Ládujeme se dobrou snídaní v hotelu a vydáváme se vstříc dobrodružství na velrybářskou výpravu. Naše loď vyplouvá z vesničky Hjalteyri v 10,00. Před naloděním oblékáme nepromokavé overaly a pak se přibližně 4 hodiny plavíme fjordem směrem k moři. Hodně fouká, vlny se přelévají přes bort lodi, přidává se opět déšť. Pozorujeme hejno delfínů, kteří zvědavě obeplouvají naší loď z několika stran. Velryby jsou dnes ale bohužel daleko. Vracíme se tedy zpět, aniž bychom spatřili velrybí ploutev, ale i tak to byl hezký zážitek. Po výletu lodí autem objíždíme poloostrov Trollaskach, počasí je ale opět proti nám, úžasné přírodní scenérie se nekonají. Pokračujeme dál až k vesničce Hólar, kde se nachází zemědělská univerzita, jejíž historie sahá až do let kolem 1100 n.l. Zakempujeme v úžasném lesním kempu a užíváme si posezení u stanu, protože počasí se konečně umoudřilo, neprší a je poměrně teplo.


DAY10

Vyrážíme z Holaru a přejíždíme okolo fjordu Skagafjordur a po malé silničce zajíždíme k přírodním horkým lázním Gretislaug. Je to nádherné místo na břehu moře s horkými prameny. Koupání se nabízí i pro neubytované v místním kempu. Počasí se bohužel zhoršuje, obloha je temná a často přší. Pokračujeme přes hřeben po silnice 744 a napojíme se opět na Ring Route, děláme krátkou zastávku u kostela v Pingeyrar. Je to historické místo, klášter tu byl již v 11. století.

Pokračujeme dále po RR a děláme krátkou zastávku u vodopádu Kolufoss, na které navazuje nádherný kaňon. Potom se již přesouváme po silnice 68 do NW fjordů. Přes Holmavík se dostáváme po silnici 643 a 645 až do Drangness, kde spíme v hotelu.


DAY 11

Ráno je vyrážíme do lepšího počasí. Z 61 odbočujeme na 635 a vyrážíme na výstup k ledovci Drangajokull. Je to pěkná túra širokým ledovcovým údolím, asi 5 km od auta až k patě ledovce. Čelo ledovce je odkryté a jsou vidět zajímavé trhliny.

Vracíme se na silnici 61 a projíždíme po pobřeží nesčetnými fjordy. Je to krásná scenérie a zážitek i z auta. Ve Skotufjorduru dokonce pozorujeme velkou skupinu slunících se tuleňů.

Krátce se zastavujeme v Istafrojduru, hlavním městě západních fjordů. Je to malebné pěkné rybářské městečko s řadou původních staveb.

Přenocujeme v kempu v Pingeyn.

DAY 12

Vyrážíme na túru na nejvyšší horu Islandských Alp – Kaldbakur. Hřeben nad Pingeynem vypadá opravdu jako Alpy, přestože nejvyšší vrchol má těsně pod 1000 m. Dokonce tu mají Breithorn, který opravdu vypadá jako Breithorn. Cesta vede krásným zeleným údolím, nad kterým se tyčí ostré štíty z černé vulkanické horniny. Na závěr údolí se cesta zvedá do sedla a po krátkém hřebínku se stoupá na vrchol. Celé to jdeme pěšky, i když je možné se po kamenité cestě nablížit až do sedla autem. Túra je celkem na 6 hodin.

Nezpevněnou silnicí 60 pokračujeme vodopádům Dynjandifoss. Asi nejkrásnější vodopády, co jsme viděli. Dlouhý vodopád se postupně rozšiřuje, takže při dopadu má šířku 300 m a tvoří mohutnou zástěnu.

Po cestě sledujeme fatu morganu. Nad obzorem je čistě západním směrem jasně vidět pevnina. Jediná pevnina tímto směrem je Grónsko, které je 500 km daleko, takže to Grónsko fyzicky být nemohlo. Je to zřejmě optický klam fata morgana.

Po silnici 60 pokračujeme až do Laugaru, kde kempujeme. Opouštíme severozápadní fjordy. Je to část Islandu, která nás nejvíce oslovila. Nesčetné fjordy, horské hřebeny, nádherné vodopády, a přitom minimum turistů.


DAY 13

Ráno využíváme přírodní lázně v kempu a balíme. Vyjíždíme nejkratší cestou do Reykjavíku. Nejdříve po silnici 60, ze které je nádnerně vidět Snaefellsjokull. Po cestě zastavujeme u kráteru Grábrókargírar a pokračujeme přímo do Reykjavíku. Dáváme úžasnou večeři v rybí restauraci Messinn a odtud pokračujeme do Keflavíku. Noční linkou odlétáme přímo do Prahy.