Silvereta, březen 2010

Vyrážíme z Prahy 18. března poměrně pozdě až po osmé hodině. Máme před sebou 3 dny s celkem dobrou předpovědí počasí, horší na laviny. Servery hlásí odpoledne 3 a spontánní laviny z tepla. Volíme tedy až po cestě Silveretu, která je dostatečně vysoká a přitom dobře dostupná sedla. 650 km zvládáme za 6,5 hodiny a v půl třetí jsme v Galtüru na parkovišti.

Ráno vyrážíme kolem desáté a jdeme nekonečným údolím na přehradu Silveretastausee a přes ní až na chatu Wiesbadener Hutte 2442m. Přestože jdeme rychlým tempem a nemáme prakticky přestávky, cesta údolím trvá nekonečných 4,5 hodiny.

Na chatě necháváme nepotřebné věci a ve 3 hodiny ještě vyrážíme vrchol nad chatou Rautherkopf 3101m. Cesta vede po ledovci bez trhlin a závěrečných 150m lezeme na mačkách. S celkem 1700m za den jsme spokojeni.Milé je, že na chatě obsluhují dvě mladé holky ze Slovenska a servis je excelentní. Večer ještě nakonec dojde i na kytaru a učíme je, co znamená mexická PJEST.

Ráno vyrážíme v 8,30 směr Ober Oschenscharte. Odtud chceme pokračovat na sedlo pod Vild Jam Spitze, zdá se nám ale příliš strmé, takže sjíždíme po ledovci s tím, že V. Jam Spitzi podejdeme po ledovci ze severu. Bohužel v sedle pod Jam Spitze se tato cesta ukazuje ještě horší. Museli bychom absolvovat strmý sjezd na Jamtalferner a pak výstup mezi trhlinami. Vracíme se tedy do sedla pod Jam Spitze, vystupujeme relativně v pohodě a po krátkém hřebínku se dostáváme na ledovec pod Ht. Jam Spitze, na kterou vystupujeme na lyzich az na vrchol.

Původně plánovaný sestup přes Jamjoch se ukazuje jako nereálný, museli bychom skočit skalní práh a několika metrovou převěj. Objíždíme Ht. Jam Sp. ze západu a sjíždíme 800m až k Chamana Tuoi, kde jsme v poledne a dáváme oběd. Odtud stoupáme ve vedru nekonečných 900 m na Piz Buin. Původně chceme vystoupat kuloárem mez Piz Buin a Klein Piz Buin.

Na platu pod Cronsetem ale slyšíme z Piz Buin několik lavin. Je velké teplo a laviny se uvolňují spontánně. Volíme raději bezpečnější cestu přes Mittagsplate a Fuorcia dal Cuofim, na které dolézáme v mraku, takže není vůbec nic vidět. Orientujeme se jen podle stop, které nás dovádějí na ledovcové plato pod Piz Buinem, kde máme štěstí a mraky se trhají. Na patě 3050m nandáváme a posledních 300 m zdoláváme s cepínem v ruce. Nahoře ještě stíháme pár rozhledů než se vrchol úplně zahalí do mraků. Pak již jen následuje 900m sjezd nazpátek do chaty. Za den máme v nohách 2200m a máme toho dost.

Druhý den ráno vyrážíme z vidinou zhoršujícího se počasí. Ráno to celkem ještě ujde, takže stoupáme od chaty pod Dreilander Spitze, kde jsme zhruba do hodiny a zbytek výstupu opět na mačkách s cepínem.

Závěrečná partie je zajímavá, vzdušná a exponovaná. Pak již jen sjezd do chaty a sestup nekonečným údolím k autu.

zapsal Kolík

účastnili se: Kolík, 3imon, Herman

celkem: 4700m

Silvereta, duben 2004

Prcháme ze Švýcarska, kde napadlo půl metru sněhu a na skialp není několik dní ani pomyšlení. Podle předpovědí jsme našli, že snad na Silveretě by to mohlo jít, jinak je předpověď bídná.

Dorážíme pod Ischglu, kde přenocujeme a přes noc opět padá, takže následující ráno volíme už jen jako pokus.

Jaké štěstí, obloha se přes den trhá a svítí sluníčko My překonáváme několik sjezdovek a dostáváme se dlouhým nekonečným údolím na chatu Heidelberg Hutte, kde zůstáváme. Druhý den vyrážíme přes Zahnjoch kolem Fluchthornu 3399m, který je nejvyšší horou Silverety. Nicméně lezení žlabem nás odrazuje a necháme ho být. Ze sedla následuje nádherný a dlouhý sjezd na Jamtal Hutte, což je obrovské alpin centrum se vším komfortem, my ale pokračujeme dál přes Tridler Scharte na Wiesbaden Hutte.

Přes noc se kazí počasí, takže ráno mlhou vyrážíme do údolí, na přehradě Silveretastausee to otáčíme a stoupáme na chatu Klosterthaler Umwelthutte, kde funguje jen winteraum.

Další den se již budíme do lepšího počasí a stoupáme po ledovci zprava na Schneeglocke 3223m. Odtud vidíme stopy po ostrém hřebeni přímo na Silveretahorn, my raději volíme cestu spodem. Z Rotfluh Lucke sestupujeme na mačkách prudkým žlabem na ledovec Silveretagletcher a odtud nepříjemným příkrým svahem vystupujeme na sedlo pod Silveretahornem. Zbytek výstupu je již na mačkách s cepínem se zajímavým ostrým a vzdušným vrcholovým hřebínkem. Odsud přejíždíme po ledovci pod Piz Buin, který opět dolézáme na mačkách. Z Piz Buin sjíždíme příkrým a velmi úzkým žlabem mezi Kl. a Piz Buinem a dojíždíme do krásné staré horské chaty Chamana Tsuoi. Tady poprvé spím na 4 patrové palandě.

Druhý den ráno se opět válejí mraky, vystupujeme do Vermuntpass a odtud pod Dreilander Sp, kterou zdoláváme na mačkách. Odsud sjíždíme již za krásného počasí na Jamtal Hutte, kde si vychutnáváme komfort alpského centra.

Další den je opět nádherně, takže vystupujeme na Grenzeck Kopf 3043 a po hřebínku postupujeme přes Bischof SP 3029 do Kronen Joch, odtud sjíždíme přes Heidelber Htt do do Ischlu.

Nemilé překvapení na závěr, na autu máme botičku a přední sklo olepené pokutami. Nakonec platíme 70 EUR, za parkování bychom ale platili ještě o 10 více.

zapsal: Kolík

účastnili se: Kolík, Šimon